Andrea Bezděková zažila během jediného roku už druhou nepříjemnou návštěvu zlodějů. Stejně jako v předchozím případě se někdo dostal do jejího auta. Tentokrát však překvapilo především to, co si pachatel nebo pachatelé nakonec odnesli.
Žádná drahá elektronika ani jiné věci vysoké hodnoty. Z auta zmizela přesně jedna bota, jedna kolečková brusle a také nádržka k parní žehličce. Samostatně jsou přitom všechny tři předměty pro případného zloděje prakticky nepoužitelné, což celou situaci dělá ještě absurdnější.
Pro modelku je to o to nepříjemnější, že podobný zásah do svého soukromí nezažila poprvé. Mnohem bolestivější zkušenost přišla už loni na podzim, kdy jí někdo také vykradl automobil. Tehdy mezi odcizenými věcmi byla tenisová raketa, která pro Andreu neměla význam kvůli své finanční hodnotě.
Šlo totiž o památku na jejího zesnulého tatínka. Právě proto tehdy veřejně žádala o pomoc a doufala, že pokud někdo raketu zahlédne, dá jí vědět. Ztráta osobní vzpomínky pro ni byla podstatně horší než samotná škoda způsobená vloupáním.
Ani nové ráno nezačalo zrovna příjemně. Andrea ještě nebyla připravená na žádné podobné překvapení, když jí brzy ráno zaklepali na dveře policisté.
„Zůstala jsem nechápavě stát mezi futry a pak asi 15 minut hledala klíče od auta, protože můj mozek absolutně nedokázal pochopit, že musí být takhle brzy ráno vzhůru, a ještě ho nutím přemýšlet,“ popsala modelka svou první reakci.
Po kontrole auta pak přišlo další překvapení. Tentokrát totiž nebylo těžké zjistit, že výběr ukradených předmětů postrádá jakoukoli logiku.
„Ukradli mi přesně jednu botu, jednu kolečkovou brusli a takovou tu nádržku na parní žehličku. Přišel a uškodil. Je to neřád, chyťte ho!“ reagovala Bezděková.
Navzdory nepříjemné situaci tentokrát dokázala zachovat větší klid. Po předchozí zkušenosti, při které přišla o věc s obrovskou osobní hodnotou, pro ni byla alespoň malou úlevou skutečnost, že tentokrát nic podobně cenného nezmizelo.
Sama ovšem přiznala, že ji její vlastní reakce trochu zarazila. „Malinko mě děsí, jak už jsem tím životem ošlehaná,“ dodala. Zároveň byla ráda, že tentokrát nepřišla o nic drahého ani o předmět, ke kterému by měla silný citový vztah.
Druhé vykradení auta během jednoho roku tak skončilo spíš bizarním seznamem zmizelých věcí než velkou materiální ztrátou. Pocit, že se někdo opakovaně dostal do jejího soukromého prostoru, ale příjemný není bez ohledu na cenu odcizených předmětů.
Napište nám, jak byste podobnou situaci nesli vy. Je ještě možné brát druhé vykradení auta s nadhledem, nebo by vám po takové zkušenosti definitivně došla trpělivost?
