Markéta Irglová prožívá období, které se nedá jednoduše uzavřít několika slovy. Glen Hansard nebyl jen člověkem, se kterým spojila část své hudební kariéry. Jejich vztah během let prošel několika podobami – z blízkého přátelství se stala láska a později se jejich cesty znovu propojily v hlubokém přátelském poutu.
Hansard zemřel 29. července v Dublinu po nehodě na motorce. Náhlá zpráva o jeho smrti zasáhla nejen hudební svět, ale pochopitelně také Irglovou, která s ním sdílela významnou část svého života. Veřejně se k jeho odchodu vyjádřila až po několika dnech a následně se zúčastnila také posledního rozloučení, kde zazpívala.
Od té doby se ke společným chvílím opakovaně vrací. Její příspěvky ukazují, že vzpomínky na Hansarda jsou stále velmi živé a že některá místa, fotografie i písně pro ni získaly po jeho smrti úplně nový význam.
Minulý týden poděkovala lidem, kteří jí během těžkého období posílali podporu. Připomněla, že od Hansardova odchodu uplynuly čtyři týdny, a zveřejnila fotografii z jednoho z jejich společných koncertů. Napsala, že je ve svém rodném městě a snímek jí připomněl krásné období, které spolu prožili. Zároveň přiznala, že by si přála mít možnost si s ním ještě jednou zazpívat.
Посмотреть эту публикацию в Instagram
Ještě osobnější vzpomínku zveřejnila následující den. V ruce držela starší fotografii, na níž Hansard stojí na terase domu a dívá se jejím směrem. Irglová snímek přiložila přesně k místu, kde byl kdysi pořízen, takže minulost a současnost na jediném obrazu téměř splynuly.
Dům se mezitím změnil a jeho fasáda už nevypadá stejně, přesto fotografie vytvořila dojem, jako by Hansard na terase znovu na okamžik stál. Irglová k tomu napsala, že fotografii našla nahoře a nedokázala odolat možnosti znovu ho na tomto místě vidět.
Silně zapůsobila fotografie také na její sledující. Jeden z nich jí poděkoval a označil její sdílené momenty za jedny z nejkrásnějších vzpomínek na Glena, jaké viděl.
Čas od Hansardovy tragické smrti zatím není dlouhý a Irglová evidentně dál zpracovává ztrátu člověka, který měl v jejím životě výjimečné místo. Sdílením společných okamžiků zároveň připomíná, že některé vztahy nekončí ani ve chvíli, kdy jeden z lidí odejde – pokračují alespoň prostřednictvím hudby, fotografií a vzpomínek.
Tenhle způsob loučení může pro někoho působit velmi osobně, pro jiného zase jako přirozená cesta, jak se vyrovnat se ztrátou. Napište do komentářů, jak to vnímáte vy. Myslíte, že by tak intimní vzpomínky měly zůstat soukromé, nebo je správné je sdílet s lidmi, kteří Glena Hansarda také milovali?
