Jitka Zelenková péči o vzhled nepodceňuje, honbě za úplnou proměnou ale nefandí. Zpěvačka, která v červnu oslavila šestasedmdesáté narozeniny, popsala své kosmetické návyky i postoj k estetickým úpravám. A výhrady má především k tomu, když kvůli zákrokům začínají mladé ženy vypadat jedna jako druhá.
Na večírek kosmetické značky přišla opálená po nedávném pobytu u moře. O svůj vzhled se přitom podle vlastních slov stará pravidelně. Pozornost věnuje obličeji i pokožce celého těla a záleží jí na tom, aby pleť působila hladce a svěže.
Silné vrstvy líčidel k tomu podle ní nejsou potřeba. S make-upem zachází střídmě a péči nestaví pouze na tom, co je vidět při pohledu do tváře. Stejně důležitá je pro ni pokožka i na dalších částech těla. Zkrášlování tak v jejím podání nezačíná a nekončí před zrcadlem těsně před společenskou akcí.
Také pro dovolenou má vlastní pravidla. K moři vyráží zásadně v září a při opalování se podle svého vyjádření drží zpátky. Na obličej a dekolt používá přípravky s ochranným faktorem 50. Zářijový termín sama považuje za méně rizikový; právě tím vysvětlovala, proč si pro pobyty u vody vybírá toto období.
Když přišla řeč na estetické zásahy, Zelenková se vymezila proti výrazným změnám vzhledu. Úpravu, která člověku podle potřeby dodá svěžejší výraz, přijímá. Představa, že by po ní měl vypadat zásadně jinak, jí ale blízká není.
Její postoj tedy není bezvýhradným odmítáním všech možností estetické péče. Rozhodující je pro ni míra. Mezi jemným osvěžením a proměnou, při níž se vytrácí původní podoba člověka, vidí podstatný rozdíl. Konkrétní zákroky, které by sama podstoupila, však v uvedeném vyjádření nevyjmenovala.
Zpěvačka zároveň upozornila na tlak, kterému ženy kvůli vzhledu čelí. Podle ní ho posilují také influenceři propagující nejrůznější úpravy. U části mladých dívek pak pozoruje, že zacházejí příliš daleko. Výsledkem je podle jejího hodnocení vzájemná podobnost místo zachování osobitých rysů.
Právě ztráta vlastní tváře jí vadí nejvíc. Sama dává přednost péči, která vzhled podpoří, aniž by ho převrátila naruby. Ani v šestasedmdesáti tak nemluví o potřebě změnit se k nepoznání. Důraz klade na upravenost, svěžest a opatrnost při rozhodování, kam až se zkrášlováním zajít.
Zelenková má v tomhle jasno: pečovat o sebe chce, za cenu zásadní proměny ale ne. Její výhrada k přehnaným zásahům míří k okamžiku, kdy se z osobitého vzhledu stává další podobná tvář.
Napište do komentářů, kde tu hranici vidíte vy. Jsou si ženy po zákrocích opravdu čím dál podobnější, nebo je takové hodnocení jen dalším tlakem na jejich vzhled?
