Právě druhá prověřovaná skutková podstata posouvá celou kauzu do ještě citlivější roviny. Znamená totiž, že pozornost kriminalistů nesměřuje pouze k tomu, co se mělo odehrávat mezi poslancem a jeho manželkou. Zabývají se také otázkou, zda události v domácnosti nemohly zasáhnout děti.
Dříve bývalo dítě přítomné domácím konfliktům často vnímáno hlavně jako svědek hádek dospělých. Současný přístup je mnohem přísnější. Dítě nemusí být přímo fyzicky napadeno, aby na něj násilné nebo dlouhodobě vyhrocené prostředí mělo závažný dopad.
Pokud nezletilý opakovaně sleduje ponižování, výhrůžky, psychický nátlak nebo fyzické střety mezi rodiči, může žít v trvalém strachu a nejistotě. Neví, kdy přijde další konflikt, zda je někdo z blízkých v nebezpečí a jestli se situace ještě více nezhorší.
Proto policie při zásahu v domácnosti, kde žijí děti, neřeší pouze bezpečí partnera, který může být násilím ohrožen. Musí vzít v úvahu také psychickou a fyzickou ochranu nezletilých.
Čtrnáctidenní vykázání ze společného obydlí není rozhodnutím o vině a nenahrazuje soudní rozsudek. Jde o preventivní opatření, jehož cílem je okamžitě oddělit vykázanou osobu od ohrožených lidí a vytvořit prostor, v němž nehrozí bezprostřední pokračování konfliktu. Od července 2025 byla zákonná délka vykázání prodloužena z deseti na čtrnáct dnů
Přítomnost nezletilých spouští další úřední postup. Pokud policie vykáže člověka z domácnosti, ve které žijí děti, předává informaci také příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
OSPOD následně zjišťuje, v jakých podmínkách dítě žije, zda je v bezpečí a zda rodina nepotřebuje okamžitou odbornou pomoc. Policie má při vykázání s přítomností dětí povinnost odeslat záznam příslušnému OSPOD, intervenčnímu centru, státnímu zastupitelství a civilnímu soudu.
Sociální pracovníci mohou kontaktovat rodiče, který o dítě aktuálně pečuje, a prověřit jeho situaci. Posuzuje se nejen případné fyzické ohrožení, ale také psychický stav nezletilého a dopad prostředí, v němž se pohyboval.
Rodině může být nabídnuta krizová intervence, pomoc dětského psychologa nebo kontakt na specializované pracoviště. Smyslem těchto kroků není předem označit jednoho z rodičů za pachatele, ale zabránit tomu, aby dítě zůstalo bez podpory v situaci, kterou samo nedokáže zpracovat.
Úřady se mohou zabývat také takzvanou sekundární traumatizací. Ta může vzniknout tehdy, když dítě dlouhodobě prožívá strach, napětí a bezmoc, přestože útoky nejsou vedeny přímo proti němu.
Velmi citlivou částí prověřování bývá případný rozhovor s nezletilým. Ten musí probíhat tak, aby dítě nebylo zbytečně vystaveno dalšímu stresu, nemuselo traumatickou zkušenost opakovaně popisovat a nebylo ovlivňováno žádným z rodičů.
Dítě se navíc může dostat do konfliktu loajality. Má rádo oba rodiče, nechce žádnému ublížit a může mít pocit, že jakoukoli výpovědí jednoho z nich zradí. Právě proto jsou podobné případy pro vyšetřovatele, psychology i sociální pracovníky mimořádně náročné.
## Ve hře jsou vysoké trestní sazby
Týrání osoby žijící ve společném obydlí je podle trestního zákoníku v základní sazbě trestáno odnětím svobody na šest měsíců až čtyři roky. Pokud by byl čin spáchán zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, způsobil těžkou újmu, týkal se nejméně dvou osob nebo trval delší dobu, sazba se může zvýšit na dva až osm let. ([e-Сборка][4])
U týrání svěřené osoby stanoví zákon v základní podobě trest od jednoho roku do pěti let vězení. Za přitěžujících okolností, například při dlouhodobém nebo zvlášť surovém jednání, se může trestní sazba zvýšit na dva až osm let.
To ovšem neznamená, že Foldynovi už konkrétní trest hrozí nebo že policie dospěla k závěru o jeho vině. Případ je stále ve fázi prověřování a poslanec nebyl obviněn. Teprve kriminalisté musí zjistit, co se v domácnosti skutečně odehrávalo, jak dlouho měla situace trvat a zda získané důkazy naplňují znaky některého trestného činu.
České právo navíc při souběhu více trestných činů tresty jednoduše nesčítá. Soud ukládá takzvaný úhrnný trest podle ustanovení vztahujícího se k nejpřísněji postižitelnému činu, zatímco další prokázané jednání může ovlivnit výslednou výměru.
Foldyna tvrdí, že je nevinný, a případ zatím blíže komentovat odmítl. Kriminalisté nyní pod dohledem děčínského státního zastupitelství prověřují, zda šlo o trestnou činnost, nebo o jinak právně posuzovaný konflikt.
Jedno je však už nyní zřejmé: přítomnost dětí brání tomu, aby byla celá věc vnímána pouze jako soukromá manželská hádka. Jakmile existuje podezření, že vyhrocené dění mohlo zasáhnout nezletilé, stát musí prověřit také jejich bezpečí a psychický stav.
Je správné považovat dítě sledující domácí konflikty za možnou oběť, nebo tím stát překračuje hranici rodinného soukromí? Napište, jak to vidíte, do komentářů.
