Debata kolem takzvaného dětského certifikátu začíná být pořádně ostrá. Eva Decroix chce několik měsíců před jeho plánovaným spuštěním otevřít otázku, zda by lidé odsouzení za některé závažné trestné činy měli být v evidenci vedeni prakticky natrvalo. Certifikát má začít fungovat od 1. ledna příštího roku a jeho hlavním smyslem je zabránit tomu, aby se k práci s dětmi dostali lidé s nebezpečnou minulostí.
Evidence se má týkat především případů sexuálního zneužívání, násilí vůči dětem mladším 15 let, výroby dětské pornografie a dalších závažných činů. Právě délka, po kterou mají pachatelé v systému zůstat, ale vyvolává zásadní spor.
Podle současného nastavení se má zápis pohybovat v rozmezí od dvaceti až do sta let. Eva Decroix však zastává názor, že systém by měl za určitých okolností umožnit i druhou šanci člověku, který prokáže skutečnou nápravu. Tím se dostává do střetu nejen s částí politické scény, ale také s postojem hnutí STAN.
Kritici takového přístupu namítají, že právě u lidí odsouzených za nejzávažnější činy proti dětem by měla mít ochrana nezletilých absolutní přednost. Podle tohoto pohledu není rozhodující, kolik let od trestného činu uplynulo, ale fakt, že při práci s dětmi existuje riziko, které není možné jednoduše ignorovat.
Decroix svůj pohled opírá především o lidskou stránku věci a o možnost rehabilitace člověka po vykonání trestu. K její snaze otevřít již schválenou podobu certifikátu se přidal také Marek Benda, který upozorňuje na možné ústavní problémy celé úpravy.
Jedním ze sporných bodů je totiž pravomoc soudů rozhodnout o zařazení do evidence také u pachatele jiného úmyslného trestného činu. Podmínkou má být závěr soudu, že konkrétní člověk představuje riziko pro děti.
Právě tady se debata dostává do složitější roviny. Jedna strana upozorňuje na možnost příliš širokého zásahu do práv odsouzeného, druhá naopak argumentuje tím, že právě nezávislé soudy jsou institucí, která má posuzovat jednotlivé případy a rozhodovat podle konkrétních okolností.
Barbora Urbanová hájí prevenci
Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Barbora Urbanová z hnutí STAN, která se na vzniku dětského certifikátu výrazně podílela, má v této otázce jasno. Zápis podle ní nemá představovat další trest, ale preventivní opatření, jehož smyslem je chránit děti před lidmi, kteří v minulosti spáchali závažné činy.
Jádro celého sporu tak spočívá v jednoduché, ale mimořádně citlivé otázce: má mít člověk po odpykání trestu právo znovu pracovat s dětmi, nebo musí v tomto případě ochrana nezletilých převážit nad možností úplného návratu do běžného života?
Další problém se týká samotného fungování evidence. Přístup k údajům mají mít jen oprávněné subjekty, které si budou potřebovat ověřit, zda nový zaměstnanec splňuje podmínky pro práci s dětmi. Na papíře jde o jasně omezený systém.
Obavy však vyvolává možnost úniku citlivých informací. Pokud by se konkrétní jména dostala mimo okruh oprávněných osob, mohlo by dojít nejen k veřejnému zostuzení, ale také k situacím, kdy by lidé začali brát spravedlnost do vlastních rukou.
Právě proto má nový systém před sebou dvě mimořádně citlivé výzvy současně. Musí co nejlépe chránit děti před lidmi, kteří pro ně mohou představovat riziko, a zároveň zabránit zneužití údajů, neověřeným obviněním nebo útokům na osoby, které by s konkrétním případem nemusely mít vůbec nic společného.
Dětský certifikát tak ještě před svým spuštěním otevírá zásadní střet mezi právem na druhou šanci a požadavkem maximální bezpečnosti dětí. A právě tady bude hledání kompromisu mimořádně těžké.
Má vůbec člověk odsouzený za závažný trestný čin proti dítěti někdy znovu dostat možnost pracovat s dětmi, nebo je v takovém případě jakákoli druhá šance nepřijatelným rizikem?
Co si o tom myslíte vy? Napište svůj názor do komentářů.
