Ewa Farna patří mezi nejúspěšnější zpěvačky současné české hudební scény. Ve dvaatřiceti letech má za sebou triumfy, o kterých většina interpretů pouze sní, její kariérní vrchol však přináší také obrovský psychický nápor. Zpěvačka otevřeně přiznala, že při hledání rovnováhy znovu využívá odbornou pomoc.
K psychologovi docházela už v minulosti. Přibližně před dvěma lety ale získala pocit, že další životní výzvy dokáže zvládnout vlastními silami. Spoléhala na disciplínu, pevnou vůli a pracovní nasazení, které ji provází od třinácti let, kdy začala budovat svou hudební kariéru.
„Už delší dobu k terapeutovi nechodím,“ říkala tehdy zpěvačka, která je matkou sedmiletého Artura a čtyřleté Elly. Společně s manželem, sedmatřicetiletým hudebníkem Martinem Chobotem, se snažila zvládat rodinu, práci i vlastní osobní rozvoj bez pravidelných terapeutických sezení.
Místo návštěv odborníka hledala odpovědi prostřednictvím vzdělávání a sebepoznávání. „Poslouchám nejrůznější odborné podcasty a přednášky a hledám, co se mnou rezonuje,“ vysvětlovala svou tehdejší cestu.
Postupem času však začalo být stále zřejmější, že samotná vůle nemusí na všechno stačit. Ewa Farna přiznala, že se potýká s únavou, roztěkaností a obtížemi se soustředěním. Část těchto problémů spojuje také se svým ADHD, zároveň ale vnímá, že množství povinností kolem ní výrazně narostlo.
„Cítím roztěkanost, únavu, problém se soustředěním. Ale to je i mým ADHD. Děje se toho moc,“ popsala zpěvačka, která žije pod veřejným tlakem už přibližně dvacet let.
Z pohledu fanoušků může její život vypadat jako série mimořádných vítězství. Ewa nedávno třikrát za sebou vyprodala pražský Eden a zájem publika byl tak obrovský, že by podle všeho dokázala přidat i další koncert. Za světly, potleskem a rekordním úspěchem se však skrývá každodenní zátěž, kterou diváci z hlediště nevidí.
Od dospívání se musí vyrovnávat s neustálým hodnocením. Vedle pochval za hlas, energii a pracovní výkony pravidelně čelí také nepříjemným poznámkám na svůj vzhled. Její postava, oblečení i osobní rozhodnutí se opakovaně stávají předmětem veřejných komentářů.
Ani velké profesní úspěchy ji před kritikou neochránily. Každý její krok je detailně sledován a vedle obdivu přichází také zpochybňování toho, co dokázala. Udržet pod kontrolou kariéru v Česku i Polsku, péči o dvě malé děti a spokojené manželství proto není jednoduchý úkol.
Zpěvačka si nakonec uvědomila, že návrat k terapiím pro ni nepředstavuje selhání. Naopak je začala vnímat jako prostor, kde může lépe pochopit vlastní chování, motivace a důvody, které ji neustále ženou k dalším pracovním metám.
„Jsem pořád v procesu zkoumání, chodím na terapie. Vivat terapie!“ prohlásila otevřeně. Právě během sezení se vrací k otázkám, které v rychlém pracovním tempu často zůstávaly bez odpovědi.
Přestože svou profesi skutečně miluje, někdy sama cítí, že pracovní nasazení může začít připomínat nekončící závod. „Třeba proč něco dělám tak, jak to dělám. Mě opravdu strašně baví moje práce, ale někdy to připomíná až hon… A já se ptám: Za čím se ženu? Proč?“ popsala své pochybnosti.
Na terapiích proto neřeší pouze únavu nebo přehlcení. Snaží se proniknout hlouběji ke svým vnitřním potřebám a zjistit, co ji vede k tomu, aby na sebe stále kladla další nároky. „Zkoumám svoje vlastní motivace. Nemusí to být nic toxického, jen se poznávat víc do hloubky,“ vysvětlila.
Ewa Farna tím dává jasně najevo, že odbornou pomoc nepovažuje za známku slabosti. I žena, která před desítkami tisíc lidí působí sebejistě a nezlomně, může potřebovat prostor, kde se zastaví, odloží očekávání okolí a začne se soustředit sama na sebe.
