Jsem veterinář a často dostávám noční hovory. Lidé jsou přesvědčeni, že s diplomem musí člověk vyřešit všechno – od kýchnutí psa až po záchranu jejich života. Anna ale zavolala ve dne. A v jejím hlase byla taková vyčerpanost, jako by už měsíce pořádně nespala.
— „Dobrý den, je to klinika? Jmenuji se Anna. Mám u vás domluvený termín. Mám problém se svou kočkou… Nedovolí mi spát.“
Věta „kočka mi nedovolí spát“ může znamenat mnoho věcí. Ale v jejím tónu nebylo rozhořčení, nýbrž skutečná obava.
Anna přišla upraveně oblečená, trochu napjatá. Asi pětapadesát let, s přísným účesem, kabát ladící s botami. Přepravku držela opatrně, jako by v ní byl porcelán.
— „To je Luna“, řekla. „Krásné jméno, vybral ho můj manžel. Ale v noci není Luna, ale budík s drápy.“
Z přepravky se na mě dívaly velké oči. Silná šedá kočka s hustou srstí a klidným pohledem. Ani stopa po agresi.
— „Co přesně se děje?“ zeptal jsem se.
Anna se zhluboka nadechla.
— „Jak dlouho to takhle trvá?“
— „Asi tři měsíce. Nejdřív jsem si myslela, že se její povaha změnila. Pak jsem si myslela, že si všechno namlouvám. Terapeut říkal, že je to nespavost ze stresu. Dal mi uklidňující léky. Ale nezlepšilo se to.“
Luna seděla klidně vedle své majitelky a nespouštěla z ní pohled. Kočku jsem vyšetřil. Srdce pravidelné, dýchání klidné, váha normální. Naprosto zdravé zvíře.
A v tom okamžiku mi s nepříjemným pocitem došlo, že s kočkou je po psychické stránce všechno v pořádku – a že se děje něco mnohem znepokojivějšího 😢🫣
— „Anno“, zeptal jsem se, „jak se cítíte, když vás probudí?“
Chvíli přemýšlela.
— „Špatně. Srdce mi buší. Mám sucho v ústech. Někdy mám pocit, že nemůžu dýchat. Myslím si, že mi kolísá tlak. Vezmu si tabletu pod jazyk a jdu do obýváku. Tam se to po nějaké době zlepší.“
Vypadala rozpačitě.
— „Jedna sousedka jednou říkala, že v noci najednou ztichnu a pak trhaně lapám po vzduchu.“
Podíval jsem se na kočku. Neuhýbala Annině pohledu.
— „Zdá se, že vás Luna nebudí proto, že je problémová“, řekl jsem. „Možná reaguje na to, co se s vámi děje ve spánku. Zvířata cítí, když se mění dýchání nebo když je srdeční rytmus nepravidelný. Pro ně je to poplašný signál.“
Anna se na mě podívala, jako bych řekl něco nečekaného.
— „Chcete tím říct, že mě zachraňuje?“
— „Nemohu to dokázat“, odpověděl jsem. „Ale jsem si jistý, že problém není u kočky. Měla byste se nechat vyšetřit. Krevní hodnoty, cukr, srdce – možná i dýchání ve spánku. Začněte tím.“
O týden později Anna zavolala znovu. V jejím hlase zmizela hluboká únava.
— „Nechala jsem se vyšetřit“, řekla. „Můj krevní cukr je zvýšený. A lékař mě poslal ke kardiologovi. Zjistili mi problémy se srdcem. Navíc mám v noci zástavy dechu. Byla jsem odeslána na další testy. Lékař říká, že je to vážné.“
Udělala pauzu a tiše dodala:
— „Kdyby mě Luna nebudila… dál bych všechno sváděla na stres.“
Teď je Anna v léčbě. Dostává léky a podstupuje spánkovou terapii. Už spí lépe. Luna k ní v noci stále přichází, ale už si jen lehne vedle ní a tiše přede.
