Simona Krainová je zvyklá, že se kolem jejího jména často zvedne prach. Ve 53 letech patří k ženám, které lidé sledují, komentují a rádi rozebírají. Jenže tentokrát nejde jen o další ostrou odpověď na sociálních sítích. Tohle se rozrostlo do případu, který už dávno není jen o modelce a jedné učitelce.
Na začátku stál komentář pod rodinnou fotografií z dovolené. Mířil na syna Simony Krainové a Karla Vágnera. Autorkou byla žena, která pracuje ve školství. A právě to Simonu zasáhlo nejvíc. Neviděla v tom obyčejnou poznámku od neznámého profilu, ale veřejné vyjádření člověka, který přichází do kontaktu s dětmi.
Krainová komentář ukázala na svém profilu a vysvětlila, proč to nepovažuje za malichernost. Pro ni šlo o věc, která se netýká jen urážky nebo nešikovného tónu. Zdůraznila, že pokud se učitelka veřejně vyjadřuje k vzhledu nezletilého dítěte, má to i společenský a profesní rozměr. Dodala také, že chce situaci řešit s ředitelem školy a věc předala své advokátce Karolíně Besser Zelenkové.
Učitelka pak popsala vlastní verzi toho, co se stalo po zveřejnění jejího komentáře. Na sociální síti se totiž objevila i ukázka jejího facebookového profilu a ona tvrdí, že od té chvíle se všechno rozjelo rychlostí, kterou nečekala.
Pod příspěvek jsem napsala jedinou větu. Na fotografii bylo zřejmé, že syn paní Krainové má problém s okem, a já jsem napsala, že by se místo dovolené měla raději věnovat očnímu problému syna. V tom komentáři nebylo nic vulgárního, nic ponižujícího ani nic agresivního.
Neměla jsem v úmyslu ublížit, chtěla jsem poradit. Ve škole jsme v posledních měsících hodně řešili body shaming a vzhled dětí. Vím, že některé oční potíže je lepší řešit co nejdříve, a právě proto jsem to napsala,“ uvedla učitelka.
Jenže právě tady začíná nejcitlivější část celé věci. A pro učitelku bohužel vůbec nevyznívá dobře. Jeden ze synů Simony Krainové a Karla Vágnera skutečně trpí šilháním. Někdy je to vidět víc, jindy méně. To ale nic nemění na základní hranici, kterou by si měl každý normální člověk hlídat. Děti cizích lidí se veřejně nerozebírají jako téma k internetové debatě.
Není to věc kolemjdoucích na Instagramu. Není to veřejná porada u fotografie. Není to prostor, kde si kdokoli může zahrát na odborníka, rodiče i soudce najednou. Dítě, které člověk osobně nezná, není materiál pro poznámku, byť zabalenou do údajné dobré vůle.
Vysvětlení, že šlo pouze o radu, v takové situaci nestačí. Zvenku totiž věta nepůsobí jako jemné upozornění, ale jako výčitka. V podstatě naznačovala, že Simona Krainová a Karel Vágner jezdí na dovolené, zatímco zanedbávají zdravotní problém svého dítěte.
A právě to celý případ zapálilo. Krainová ani Vágner nejsou lidé, kteří by nevnímali vlastní dítě. Nepotřebují cizí ženu z internetu, aby jim vysvětlila něco, co jako rodiče vidí každý den. O problému svého syna vědí, protože jsou jeho rodiče, protože s ním žijí a protože podobné věci se u dětí dostávají do pozornosti lékařů i přes běžné kontroly.
Nikdo zvenčí přitom neví, kdy přesně šilhání začalo. Jestli hned po narození, už v raném věku, nebo později v dětství. A hlavně to nikomu cizímu nepřísluší hodnotit.
Proto slova o dobrém úmyslu znějí v tomhle kontextu slabě. I kdyby učitelka stokrát zopakovala, že nechtěla nikomu ublížit a že jen zvolila špatnou formulaci, veřejně vypustila těžkou narážku. Naznačila, že rodiče se o dítě nestarají tak, jak by měli. To už není prostý názor. To je obvinění, i když se tváří jako rada.
Co má vlastně dovolená společného se šilháním? Znamená to, že děti s podobným problémem nesmějí k moři? Že rodiče nemohou zveřejnit fotku z prázdnin, dokud internet neodsouhlasí, že zdravotní péče probíhá podle jeho představ? Má snad každý snímek z pláže automaticky znamenat, že rodina nechodí k lékaři?
Absurdnost takového uvažování ukazuje i případ lady Louise, dcery vévody a vévodkyně z Edinburghu. Její oční problém zná celý svět, ale neznamenalo to, že by nesměla jezdit s rodinou na dovolené nebo se objevovat po boku rodičů při královských povinnostech. Těžko si představit, že by jí někdo měl psát, aby místo stání na balkoně Buckinghamského paláce řešila oko své dcery.
Internet nepotřebuje luxusní nevyžádané rady od lidí, kteří mají pocit, že mohou komentovat cokoli a kohokoli jen proto, že jim to umožňuje klávesnice. To, že Simona Krainová zveřejnila profil ženy, která komentář napsala, může někdo považovat za tvrdý krok. Jenže podobně dnes postupuje čím dál víc veřejně známých lidí. Vypadá to jako jeden z mála způsobů, jak donutit ty, kdo píší pod skutečným jménem a fotografií, aby si před veřejnou poznámkou o cizím dítěti dvakrát rozmysleli, co vypustí.
Je potřeba říct i další věc. Celebrity, influenceři a veřejně známé osobnosti nejsou přátelé svých sledujících. Jsou to cizí lidé. To, že někdo vidí jejich děti, domy, dovolené, obědy a nálady, neznamená, že je skutečně zná. Sociální sítě v mnoha lidech vytvořily falešný pocit blízkosti. A právě z této iluze pak vyrůstá druhý, ještě horší problém.
„Najednou mi začaly chodit tisíce zpráv a nešlo jen o nadávky, ale i o výhrůžky, že si na mě někdo počká, že přijdu o práci. Mám skutečný strach o své zdraví, o své soukromí i o svou rodinu. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Šla jsem na policii, všechno jsem nahlásila a teď to řeším i se svým právníkem. Řekl mi, že podle jeho názoru už to překročilo hranici,“ řekla učitelka.
Tady už je situace opravdu vážná. Skandál pro ni může znamenat profesní potíže, ale také dlouhé týdny strachu, stresu a tlaku. To je tvrdé. A v tomhle bodě si učitelka zaslouží lidskou lítost, i když její vysvětlení o dobrém úmyslu mnoho lidí nepřesvědčí.
Je ale Simona Krainová odpovědná za výhrůžky, které učitelka dostala, jen proto, že ukázala komentář? Ne. Učitelka psala na veřejné sociální síti a pod vlastním jménem. To v celé debatě hodně mění.
Skutečnou otázkou je, kdo ty zprávy posílal. Kdo se rozhodl překročit hranici mezi nesouhlasem a výhrůžkou. Právě ta zmatená digitální masa, která si myslí, že hvězdy a influenceři, které sleduje, patří tak trochu jí. Protože jaký normální člověk si přečte status jedné osoby o jiné osobě a první, co ho napadne, je vlézt cizímu člověku do soukromých zpráv a začít vyhrožovat?
Kdo při smyslech začne volat, udávat, psát stížnosti, nadávat a hrát si na samozvaného ochránce někoho, koho v životě nepotkal?
Možná Simona Krainová tušila, že po zveřejnění přijdou silné reakce. Možná ne. To s jistotou vědět nemůžeme. Ale i kdyby člověk připustil, že vlna pobouření byla předvídatelná, pořád zůstává zásadní věc. Nikdo nemá kvůli svému idolu právo vést válku, která není jeho.
Lidé už opravdu nemají vlastní filtr? Nedokážou si říct, že výhrůžka cizímu člověku je jejich osobní selhání, a ne pokračování obrany celebrity, kterou sledují na Instagramu?
Učitelka by měla výhrůžky řešit právně. Každou jednu. Každou agresivní zprávu. Každý účet, který se rozhodl chovat jako součást stáda, protože někdo slavný zvedl prapor. Telefon na policii, důkazy na stůl a žádné mávnutí rukou.
Tohle není první případ, kdy se internetový dav vrhl na někoho dřív, než pochopil, co se vlastně stalo. Jak se dnes asi cítí lidé, kteří se pustili do nevinného muže, kterého Pavel Novotný označil za pachatele fyzického útoku na Dominika Feriho a za odporného rasistu, aby se o měsíc později ukázalo, že opilý Feri spadl na hřebík? Omluvili se mu lidé, kteří ho skutečně lynčovali?
A co ti, kteří psali poslankyni Gabriele Sedláčkové výhrůžky poté, co si přečetli nepravdivé informace? Sedláčková na Facebooku citovala děsivé zprávy související s případem paní Lukášové, která dříve lživě tvrdila, že Sedláčková chce ve sněmovně prosadit zákaz potratů. Poslankyně tehdy dostala řadu výhrůžek smrtí od fanoušků této osoby, včetně hrozeb vyříznutím ledviny.
Kdo vidí novou vlnu nenávisti a rozhodne se přidat? Kdo se nechá internetem strhnout tak daleko, že kvůli jedné informaci začne vyhrožovat člověku, kterého nezná?
Stejně tak se člověk musí ptát, co se odehrává v hlavách těch, kteří čtou útok jednoho politika na druhého a pak se rozběhnou na profil napadeného politika jako slepice k nepořádku. Nechají tam po sobě stejnou špínu, jen v komentářích. A podobně ti, kteří po kritice Veroniky Arichtevy vůči Ornelle Koktové v kauze uniklého domácího videa plného vulgarit posílají Ornelle výhrůžky nebo píšou firmám, aby přišla o příjmy.
Spí tito lidé klidně? Chutná jim jídlo? Jsou vůbec v pořádku? Jedna bývalá středoškolská učitelka měla kdysi jednoduchou větu na rozpoznání čistého šílenství: jste zdraví a ještě vám chutná?
Možná se to bude dít tak dlouho, dokud stejnou metodu, jakou použila Simona Krainová, nezačnou používat i ostatní. Nejen slavní a vlivní, ale i obyčejní lidé, kteří mají pocit, že je nikdo neslyší. Ti, kteří si vybíjejí frustraci ve jménu cizích hvězd, mají zatím štěstí, že většina lidí nemá čas se podobnými věcmi zabývat a raději to přejde. Jenže doba se mění. Jediný screenshot na sociální síti může být dnes malý krok pro jednu osobu, ale časem velký skok pro celou společnost.
„V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu bych chtěla zdůraznit, že svoboda projevu není bezbřehá a končí tam, kde nepřiměřeně zasahuje do práv a svobod jiných osob,“ řekla Karolína Besser Zelenková, právní zástupkyně Simony Krainové.
To by si měli zapamatovat hlavně ti, kteří mají příliš málo práce s vlastním životem a chtějí žít ten svůj „supa dupa influ“ svět úplně cizích lidí.
A nakonec je tu ještě něco, co stojí za to říct přímo synovi Simony Krainové a Karla Vágnera. Ano, děti umějí být kruté. Ano, kvůli šilhání mohou přijít hloupé poznámky, zlomyslné vtípky i bolestivé chvíle, zvlášť když dítě v citlivém věku musí nosit náplast přes postižené oko. Ale život se později umí otočit úplně jinak.
Mnoho lidí nakonec nevnímá podobný rys jako slabost, ale jako něco výjimečného. Ryan Gosling je pravidelně řazen mezi nejpřitažlivější muže světa. Ed Sheeran plní stadiony a přitom si celý život musel vyslechnout poznámky o tom, že je zrzavý. Kate Moss dobyla módní průmysl a navždy v něm zůstane zapsaná i se svým specifickým pohledem.
Karlos Vémola možná není „lev, který jí první“, ale skoro neexistuje člověk, který by nevěděl, kdo to je, a jeho vzhled není hlavní téma. Lady Louise, o které už byla řeč, vyrostla v krásnou mladou ženu a její výrazný rys se stal součástí její rozpoznatelnosti. Paris Hilton je ikonou všeho, co kdy dělala. A Elon Musk se stal nejbohatším člověkem své doby.
Dřív než internet udělá z jakéhokoli dítěte terč a z každého rodiče obžalovaného, měl by si každý komentující dát krok zpět. Nevyžádaná rada totiž není vždycky projev péče. Někdy je to jen arogance převlečená za dobrou vůli.
