Mahulena Bočanová se na společenských akcích objevuje tak zřídka, že i ona sama bere podobný večer jako výjimku. Letos si první takový výlet dopřála až na narozeninové oslavě scenáristy Rudolfa Merknera. Nepřišla mu přitom jen popřát. Součástí setkání byl také křest jeho nové knihy, u kterého herečka nechyběla.
Devětapadesátiletá Bočanová se těšila na pivo, zelenou a chvíli mezi lidmi. Ještě před odchodem ale řešila docela obyčejné dilema: jak se obléct, aby oslavence potěšila a zároveň celý večer netrpěla v nepohodlných botách.
Nejdřív sáhla po bílých teniskách. Pak ovšem začala přemýšlet, jestli by si Rudolfova oslava přece jen nezasloužila slavnostnější obutí. Došlo i na lodičky, jenže ty u ní nakonec neuspěly a skončily odložené v koutě. Hledala něco hezkého, v čem se bude především dobře cítit.
Právě pohodlí dnes vnímá jinak než dřív. Mnohem víc než samotné oblečení pro ni znamená to, jak jí je. A v tu chvíli jí k radosti stačilo právě pivo se zelenou a příležitost na chvíli si užít večer.
Za odlehčeným vyprávěním o botách ale přišlo i podstatně osobnější přiznání. Herečka neskrývala, že poslední období nebylo snadné. Popsala, že si na nepohodu postupně zvykla. Díky tomu ji už nerozhodí každá drobnost, a tak může i přes všechny obtíže říct, že se vlastně má dobře. Zároveň doufá, že se situace začne pomalu obracet k lepšímu.
Náročné byly především poslední dva roky s dcerou Márinkou. Bočanová uvedla, že u ní ve třiadvaceti přišlo období, které označuje za pubertu. U své dcery s autismem ho popisuje jako mimořádně obtížnou zkušenost. Pozdní nástup přitom bere i jako určité štěstí — tahle zkouška je nezastihla dřív.
O vzájemném soužití mluvila bez přikrášlování. Podle herečky jde o hormonální změnu a Márince nyní její přítomnost často vadí. Když maminka odchází do práce, dcera je ráda.
Ani v tom však Bočanová nevidí pouze bolestivou stránku. Dokáže ocenit, že je Márinka spokojená také bez ní. O osamostatňování zatím mluvit nechce, takové označení by podle ní bylo příliš silné. Přesto vnímá jako dobré, že dcera nepotřebuje mít maminku neustále vedle sebe.
Na proměněnou situaci si herečka postupně přivykla. Vedle náročného rodinného období má také dlouhodobý partnerský vztah, ve kterém je spokojená a který odpovídá jejím představám i požadavkům. Její otevřené přiznání tak nekončí beznadějí, ale popisem života, v němž se obtížné chvíle potkávají s těmi příjemnými.
Napište do komentářů, jak její slova vnímáte. Musí máma opravdu všechno zvládat s úsměvem, aby ji okolí nezačalo soudit?
