Tři měsíce příprav, rodina stranou a pracovní povinnosti na vedlejší koleji. Marta Jandová popsala, proč může hodnocení ve StarDance zabolet mnohem víc, než soutěžící předem čekají. Největší překvapení pro ni nepřišlo při učení kroků, ale ve chvíli, kdy po vystoupení čeká na body.
Druhé soutěžní kolo přineslo také první loučení. Ze StarDance odešli někdejší profesionální tenista Radek Štěpánek a jeho taneční partnerka Vanda Bartošová Dětinská. Ostatní dvojice pokračují, zkušenost se dvěma přímými přenosy ovšem podle Jandové neznamená, že by napětí před porotou polevovalo.
Zpěvačka spolu s Martinem Prágrem přiblížila, jak soutěž prožívá z druhé strany televizní obrazovky. Diváci sledují hotové vystoupení a následný verdikt. Ona v tu chvíli dobře ví, kolik příprav výslednému tanci předcházelo a čemu všemu kvůli němu musela dát menší prostor.
Právě síla vlastní reakce na bodování ji zaskočila. Po prvním večeru si podle svých slov připadala pošetile, protože hodnocení tolik prožívala. Domnívala se, že ostatní účastníci možná dokážou přijmout známky s větším odstupem.
Pak ale zjistila, že v tom není sama. Jak popsala, podobné emoce zažívají i další soutěžící. Chvíle před porotou pro ně nejsou pouhým dovětkem k dokončené choreografii. Právě čekání na její rozhodnutí přináší další výraznou dávku nervozity.
Jandová vysvětlila také důvod, proč dokáže nízké hodnocení tolik zklamat. Příprava zabírá měsíce, během nichž se člověk snaží soustředit především na tanec. Rodina i ostatní pracovní záležitosti přitom ustupují do pozadí. Když pak za takové úsilí přijde jen několik bodů, dostavují se pochybnosti, zda všechny ty oběti stály za to.
Jako příklad zmínila situaci, kdy člověk po třech měsících intenzivního trénování dostane tři body. Neříkala tím, že právě takovou známku sama obdržela. Popsala pocit, při němž soutěžícímu probleskne hlavou, jestli neměl raději zůstat doma.
Zároveň otevřeně přiznala, že účastníci berou soutěž nakonec až překvapivě vážně. To, co na obrazovce působí jako napínavá část zábavného večera, pro ně znamená velmi osobní okamžik. Do vystoupení totiž nevkládají jen naučené kroky, ale také čas, energii a rozhodnutí o tom, co v posledních měsících odsunuli stranou.
Její vyjádření tak ukazuje především rozdíl mezi vynaloženým úsilím a výslednou známkou. Dřina sama o sobě vysoké body nezaručí, zklamání z nízkého hodnocení tím ale pro soutěžící není o nic menší.
Napište svůj názor do komentářů. Má porota zohledňovat i měsíce dřiny, nebo si soutěžící musejí připustit, že obětovaný čas jim vysoké známky nezaručuje?
