Laďka Něrgešová (50) prochází náročnou léčbou nádorového onemocnění mozku. Vedle podpory nejbližších jí přináší útěchu také malování, ke kterému má silný vztah. Právě prostřednictvím své tvorby nyní herečka a moderátorka přiblížila, co prožívá. Její příspěvek spojil dojetí nad dětmi s rozhodným postojem k nemoci.
V červnu loňského roku podstoupila složitou operaci, při níž jí lékaři odstranili mozkový nádor, glioblastom. Následovala léčba, kterou absolvuje dál. Tentokrát však ke sdílení pocitů zvolila obrázky andělů. Spojila je se svými dětmi, Medulkou a Adamem, které označila za své dvě životní lásky. Z jejího vyznání bylo patrné, jak zásadní místo v jejím životě oba mají. U plátna tak připomněla především pouto, které pro ni znamená hlubokou a trvalou oporu.
Stejně přímo popsala i své současné rozpoložení. Dala najevo, že se navzdory nemoci nehodlá nechat zlomit, a současně napsala, že je jí právě teď hezky. Nesdílela tím zprávu o výsledku léčby, ale osobní pocit z konkrétní chvíle. Právě spojení odhodlání a radosti během těžkého období její sledující dojalo.
V posledních týdnech navíc postupně uskutečňuje cestovatelská přání. V červenci se vydala na milovanou Krétu; tuto cestu popsala jako návrat přesně rok po náročné operaci. S kamarádkami navštívila také Barcelonu, katalánskou metropoli, kterou toužila poznat celý život. Na splnění tohoto snu čekala třicet let.
V září následoval Řím a od výletu ji neodradila ani letištní stávka. Vedle léčby si tak nachází prostor i pro zážitky, po kterých dlouho toužila.
Malování přitom není jen jednorázovým způsobem, jak vyjádřit emoce. Něrgešová se mu věnuje s opravdovou chutí a svou tvorbou obdarovává také blízké. Zpěvačce Monice Absolonové (50) například namalovala obraz k padesátým narozeninám. Plátno pro ni představuje další místo, kde může zachytit radost, náklonnost i vlastní pocity — a tentokrát právě odtud přišel vzkaz, že si současné hezké chvíle nechce nechat vzít.
Napište do komentářů, jak na vás její slova zapůsobila. Pomáhá obdiv k její síle, nebo od lidí během těžké nemoci až příliš očekáváme, že budou pořád stateční?
