Monika Absolonová bývá před lidmi plná energie, humoru a úsměvů, jenže blížící se životní jubileum v ní spustilo mnohem těžší myšlenky. Zpěvačce je 49 let a v neděli 27. září oslaví padesáté narozeniny. Místo bezstarostného těšení ale přiznává, že právě tahle číslovka s ní pořádně zamávala.
Padesátku začala vnímat jako hranici, která ji nutí přemýšlet nad tím, kolik času už má za sebou a kolik ho ještě zbývá. Poprvé ji mnohem intenzivněji zasáhla také představa vlastní smrti, která jí dříve připadala vzdálená.
„Najednou si říkám, že je konec, že už jsem stará a že je celý můj život v háji,“ popsala otevřeně své současné rozpoložení.
Právě čas je pro ni najednou úplně jiná veličina než dřív. Když byl člověk mladší, několik dalších desetiletí působilo téměř nekonečně. Teď si Monika uvědomuje, že odstup mezi padesátkou a vysokým věkem už není tak obrovský.
„Když je vám dvacet, nepřemýšlíte o tom, že v osmdesáti zemřete, protože je to za šedesát let. Když je vám padesát, je to za třicet. Nebo také dřív. A to já nechci,“ přiznala.
S blížícím se jubileem tak přišlo také velké životní bilancování. Absolonová začala přemýšlet nejen nad budoucností, ale i nad věcmi, které už nestihla nebo které se jednoduše nikdy nevrátí.
„Ve spoustě věcí jsem něco propásla. Už nepůjdu na koncerty některých lidí, protože tady nejsou,“ uvědomuje si zpěvačka.
Nostalgie se ale netýká pouze zážitků. Padesátka ji přiměla podívat se jinak také na vlastní vzhled a na to, jak přísná k sobě byla v minulosti.
„Vím, že už nebudu nosit minisukně. Přitom jsem je nenosila ani v pětadvaceti, protože jsem měla pocit, že mám ošklivé nohy. Kdybych věděla, co přijde, klidně bych je nosila,“ řekla.
Právě zpětný pohled jí ukázal, kolik času člověk dokáže promarnit zbytečnými pochybnostmi o sobě samém. Něco, co jí kdysi připadalo jako velký problém, dnes vnímá úplně jinak. A s tím přišlo i rozhodnutí, že další roky už nechce prožívat stejným způsobem.
Monika se proto nechce utápět pouze ve strachu a lítosti. Z celé bilance si odnesla i jedno důležité předsevzetí, které se netýká kariéry ani vzhledu, ale lidí a času.
„Budu víc dávat pozor na to, čemu a komu svůj čas věnuji. Nechci ho promarnit,“ prohlásila.
A protože samotné přemýšlení by jí zřejmě nestačilo, dopřála si také něco, co jí má připomínat svobodu a radost. Výsledkem jejího vnitřního účtování se životem je totiž poměrně výrazný dárek.
„Výsledkem celé téhle životní bilance je, že jsem si koupila kabriolet,“ prozradila Absolonová.
Auto bez střechy jí podle jejích slov přináší přesně ten pocit, který v tomto období potřebuje — sílu a svobodu. Namísto toho, aby se nechala ochromit představou stárnutí, se tak snaží připomenout si, že další životní etapa ještě zdaleka nemusí znamenat konec radosti.
Padesátka pro ni možná přišla se strachem, pochybnostmi a tvrdým pohledem do minulosti, zároveň ji ale donutila přehodnotit, komu a čemu chce v dalších letech dávat energii. A právě to může být nakonec mnohem zásadnější než samotné číslo v občanském průkazu.
Je padesátka skutečně hranicí, po které už člověk musí začít počítat ztráty, nebo si Monika Absolonová zbytečně bere něco, co může být teprve začátkem nejlepší části života?
