Novou knihu Někdo to udělat musel vydala pětačtyřicetiletá Radka Třeštíková jako Velikovsky. Pseudonymem se přiblížila svému rodnému příjmení Velikovská a otevřela další kapitolu autorského života. Při ohlédnutí za předchozími knihami však přiznala také to, jak obtížné bylo dokončit tu nejnovější. Její vznik provázely komplikace i problémy v soukromí, které tentokrát zasáhly do práce natolik, že nedokázala splnit původní termín.
Spisovatelka popsala, že si přála vystoupit z dosavadní autorské jistoty a nemít všechno tak snadné jako dřív. Následně se ale podle jejího vyjádření pokazilo prakticky všechno, co se pokazit mohlo. Kvůli osobním potížím poprvé neodevzdala rukopis včas. Stanovený termín připadal na duben, ona jej však nedodržela. Konkrétní podobu problémů ze svého soukromí nepřiblížila, jejich dopad na dokončování knihy ale přiznala otevřeně.
Změna jména má pro Radku význam také v souvislosti s rozvodem. Nechtěla už dál spojovat prodej svých knih s popularitou příjmení Třeštíková ani opakovaně poslouchat tvrzení, že právě ono stojí za jejím úspěchem. Popsala vyčerpání, zklamání i pocit křivdy. V takovém rozpoložení potřebovala znovu najít vztah sama k sobě. Pseudonym pro ni proto představuje osobní návrat, který přesahuje pouhou změnu nápisu na obálce.
Citlivě vnímala i způsob, jakým nové autorské jméno uváděli knihkupci. Vadilo jí, když před něj stavěli známé příjmení Třeštíková. Vysvětlila, že důvodem nebyla snaha skrývat svou totožnost. Ve jménu Velikovsky vidí domov, vlastní kořeny a vzpomínku na otce, který se jejích knih nedožil. Právě tyto věci podle ní nemají být odsunuté na druhé místo ani uvedené jen jako doplněk v závorce. Připomněla přitom, že i dospělí někdy potřebují útěchu a ujištění stejně jako děti.
Od fanoušků se jí dostalo podpory a na zvoleném směru chce trvat.
Pod jménem Velikovsky už píše další knihu a přeje si, aby na ni časem navázaly další. Návrat k rodnému příjmení tak bere jako začátek nové etapy, ve které hodlá pokračovat. Po náročném dokončování posledního rukopisu si alespoň v jedné věci udělala jasno: své další příběhy chce spojovat se jménem, které pro ni má vlastní rodinný a osobní význam.
Napište do komentářů, jak její rozhodnutí vnímáte. Je fér dál připisovat úspěch spisovatelky známému příjmení, když sama chce, aby za ni mluvily její knihy?
