Příjmení Kodetová jí možná pomohlo dostat se na některé konkurzy, rozhodně jí ale nezaručilo hereckou kariéru plnou zajímavých nabídek. Barbora Kodetová Šporclová ve svých pětapadesáti letech otevřeně přiznává, že o dobré příležitosti musí bojovat stále stejně tvrdě jako na začátku.
Herečka má navíc pocit, že ji režiséři a producenti už dávno uzavřeli do jediné škatulky. Když se pro ni nějaká role objeví, bývá to podle ní téměř vždy přísná, autoritativní a nesympatická žena, která ostatní komanduje.
Právě takové postavy už ale Barbora hrát nechce. Nejde přitom o to, že by odmítala náročné nebo záporné charaktery. Vadí jí především skutečnost, že nabídky vypadají pořád stejně a nedávají jí možnost ukázat jinou hereckou polohu.
K zajímavější práci se proto někdy musela dostat vlastní cestou. Sama připomněla projekt Vedlejší příznaky, který si napsala, protože byla přesvědčená, že podobnou roli by jí jinak nikdo nenabídl.
Podle jejích slov tak má v zásadě jen dvě možnosti. Buď si pro sebe vhodnou příležitost vytvoří sama, nebo musí čekat, až se na ni usměje štěstí. Mnohem raději by ale zažila situaci, kdy v ní někdo uvidí potenciál a nabídne jí roli bez toho, aby si ji musela doslova vybojovat.
Pocit, že nezapadá do představ filmařů, ji přitom provází už od dospívání. Na první konkurzy začala chodit přibližně ve čtrnácti letech. Slavný otec Jiří Kodet jí sice mohl pomoci k tomu, aby se o ní lidé dozvěděli, tím však veškerá výhoda končila.
Jakmile přišla před castingovou komisi, rozhodoval její vzhled a typ. A právě tehdy často slyšela, že není taková, jakou si ji lidé podle známého příjmení představovali.
Mnozí očekávali výraznou podobnost s jejím otcem. Když zjistili, že není blondýna, nemá modré oči a nepůsobí tak, jak předpokládali, jejich zájem rychle opadl.
Barbora tak brzy pochopila, že slavné jméno může otevřít dveře, ale nikoho nedonutí, aby jí skutečně dal práci. Místo automatické protekce přišlo opakované odmítání a pocit, že se do tehdejších představ o mladých herečkách jednoduše nehodí.
O některé příležitosti navíc přišla kvůli vlastním hranicím. Nechtěla se před kamerou svlékat, což bylo u některých rolí považováno za překážku. Přesto přiznala, že tuto hranici během kariéry několikrát překročila.
Ani to jí však nezajistilo stálý přísun pestrých postav. Po letech v oboru tak stále naráží na stejný problém: lidé ji sice znají, ale často jí nabízejí pouze omezený typ rolí, se kterým se už nechce smířit.
Její zkušenost tak ukazuje, že slavná rodina může přitáhnout pozornost, ale talentovanému člověku nezaručí důvěru, respekt ani skutečnou šanci ukázat, co všechno umí. Je fér, že filmaři Barboru Kodetovou po tolika letech pořád tlačí do role protivné sekýrnice, nebo jen pohodlně odmítají vidět, že dokáže mnohem víc?
Co si o tom myslíte? Napište nám svůj názor do komentářů.
