Veroniku Kánskou si většina diváků dodnes spojuje s nezapomenutelnou Blaženou z legendární trilogie Slunce, seno… Přestože její tvář zná celé Česko i Slovensko, herečka se v posledních letech veřejnosti spíše stranila a rozhovory poskytovala jen výjimečně. Tentokrát však udělala výjimku a podělila se o osobní vzpomínky na své dospívání.
Kánská přijala pozvání do nového projektu svého zetě Richarda Chlada s názvem Richardovy 80s. Jako vůbec první host se v pořadu vrátila do období osmdesátých let a zavzpomínala na dobu, která byla plná kontrastů. Vedle příjemných zážitků si totiž nese i vzpomínky na chvíle, které jí tehdy nebyly vůbec příjemné.
Herečka vyrůstala ve Velké Chuchli a na své dětství vzpomíná převážně s úsměvem. Přesto přiznala, že ne vždy bylo všechno bezstarostné. Už jako školačka poznala, jak snadno se může člověk stát terčem posměchu jen proto, že se nějakým způsobem odlišuje od ostatních.
Významnou roli v tom sehrál její dědeček, který působil jako ředitel podniku Pragotron. Rodina díky tomu měla možnost využívat automobily, které byly v tehdejší době pro většinu lidí spíše nedostupným luxusem. Veronika vzpomínala, že už v sedmdesátých letech se v jejich okolí objevovaly vozy jako Cortina nebo Chrysler.
Právě cesta do školy jedním z těchto aut se pro ni stala důvodem nepříjemných reakcí spolužáků. Když ji do školy vozil podnikový řidič jejího dědečka, nezažila obdiv, ale naopak výsměch. Místo radosti z pohodlné cesty přišel pocit, že mezi ostatní nezapadá.
S odstupem času si uvědomuje, že tehdejší společnost vnímala odlišnost mnohem citlivěji než dnes. Jakmile měl někdo něco neobvyklého nebo výjimečného, často na sebe přitáhl nežádoucí pozornost. Posměšky byly natolik nepříjemné, že se nakonec rozhodla pohodlnější variantu vzdát.
Aby se vyhnula dalším narážkám, začala raději jezdit do školy běžným autobusem. Byla to podle jejích slov zvláštní doba, kdy i drobnosti mohly vést k tomu, že se člověk stal terčem nepříjemného chování okolí.
