Jan Solfronk se po skončení první české řady reality show Bachelor z veřejného života rozhodně nevytratil. Šestatřicetiletý sportovec se dál pravidelně objevuje na společenských akcích, zároveň však většinu energie věnuje práci a připravuje projekt, o kterém zatím nechce prozradit příliš mnoho. Na akci Join the Circle, kde bylo představeno propojení Glo se Signal Festivalem, navíc otevřeně přiznal, že novou lásku momentálně aktivně nehledá.
Ještě před televizní zkušeností si Solfronk vybudoval jméno především ve sportovním prostředí. V roce 2019 se zúčastnil soutěže Muž roku, v níž obsadil druhé místo. Veřejnost ho často označuje za trenéra, on sám ale upozorňuje, že jeho současná práce je mnohem širší.
„Trenér jsem a nejsem. V polovině června mi skončily kroužky, které máme v rámci Pokelandie a celého brandu, který děláme. Od té doby se věnuju jednomu velkému projektu, který bude spadat také pod tuhle značku, a bude to, troufám si říct, světový unikát,“ naznačil.
Konkrétní podobu připravované novinky si zatím nechává pro sebe. Pokud však všechno dopadne podle jeho představ, veřejnost by se o projektu měla dozvědět už během druhé poloviny září. Právě práce nyní vyplňuje většinu jeho času a podle vlastních slov mu pomáhá soustředit se na budoucnost.
V osobním životě totiž žádný nový vztah nepřišel. Solfronk přiznal, že stále zpracovává zkušenost s jednou ženou, která v něm zanechala stopy. Místo hledání partnerky proto investuje energii do pracovních plánů.
„Na obzoru není nic. Ještě se léčím z takové jedné slečny, léčím srdíčko. Takže teď dedikuju svůj čas a energii právě těm svým projektům. A ta pravá snad jednou přijde,“ řekl s úsměvem.
Přestože od jeho televizního působení už uplynula určitá doba, pro mnoho lidí zůstává především prvním českým Bachelorem. Tato nálepka se s ním podle jeho názoru ještě dlouho potáhne. On sám ji ale nevnímá jako něco, za co by se měl stydět nebo od čeho by se potřeboval distancovat.
Účast v pořadu považuje za mimořádnou příležitost. Produkce podle něj komunikovala se stovkami možných kandidátů, než nakonec vybrala právě jeho. Takový výsledek bere jako velkou poctu a potvrzení, že v něm tvůrci našli vlastnosti, které pro hlavní roli potřebovali.
„Pro mě to byla obrovská zkušenost, které si neskutečně vážím. Produkce aktivně komunikovala s nějakými třemi sty až třemi sty padesáti chlapy, ze kterých jsem nakonec vzešel já, takže je to pro mě veliká čest. Asi jsem splňoval nějaká kritéria, která se pro tu reality show hodila,“ vysvětlil.
Zároveň zdůrazňuje, že si účast v podobných televizních projektech nikdy cíleně neplánoval. Do soutěže Muž roku se dostal přes castingovou agenturu, která se na organizaci podílela. Když nabídku přijal, nakonec skončil na druhém místě.
Podobný scénář se opakoval také u Bachelora. Ani tam se podle svých slov sám nepřihlásil. Nabídka přišla zvenčí a on se rozhodl využít příležitost, která se před ním otevřela.
„Já jsem k tomu vždycky přišel jako slepý k houslím. Do Muže roku mě pozvali, protože jsem byl v castingové agentuře, která to spolupořádala. Řekl jsem si, proč ne, a nakonec jsem skončil druhý. A stejné to bylo s Bachelorem. Taky jsem se nikam nehlásil a nakonec mě vybrali,“ zavzpomínal.
Těm, kteří by se chtěli do reality show vydat po jeho stopách, by však žádný přesný recept na úspěch nedal. Podle Solfronka záleží především na osobnosti konkrétního člověka, jeho charakteru, výchově a hodnotách, které si do podobné situace přinese.
Za užitečné považuje obecné rady, jako je autenticita a schopnost nepředstírat něco, čím člověk není. Ani ty ale podle něj nemohou nahradit pevný morální kompas a způsob, jakým se člověk chová pod tlakem.
„Jsou nějaké všeobecné rady: buď autentický, na nic si nehraj. To jsou univerzálně platné věci. Potom je to stejně na tom člověku, jeho charakteru, na tom, jak byl vychovaný a jak má nastavený morální kompas,“ uvedl.
S rostoucí popularitou ale nepřišla jen přízeň fanoušků. Solfronk se musel vyrovnat také s ostrou kritikou a nenávistnými komentáři na sociálních sítích. Výraznou vlnu reakcí vyvolala například část podcastu s Tomášem Koťákem, v níž se hovořilo o ženských tělech.
Podle Solfronka byly některé výroky vytrženy z širšího kontextu a následně využity jako provokace, která měla vyvolat co největší rozhořčení. Připouští však, že jako známá tvář musí nést odpovědnost za svá slova a počítat s tím, že veřejnost bude každou větu posuzovat mnohem přísněji.
„Jste ve veřejném prostoru, musíte si dávat pozor na to, co říkáte, právě proto, že vás vidí a vnímá spousta lidí a spoustu lidí tím můžete ovlivnit. Někdy se stane, že řeknete něco, co myslíte jinak, někdy je to špatně interpretované nebo se to sestříhá tak, aby to vyvolalo nějaký kontext nebo reakce. S tímhle musí člověk počítat,“ vysvětlil.
Anonymní internetové útoky ho však podle všeho příliš nezraňují. Setkání s lidmi v běžném životě totiž vypadají úplně jinak než komentáře pod příspěvky. Fanoušci ho stále zastavují na ulici, žádají o společnou fotografii a připomínají mu, že mu během televizní show drželi palce.
„Ještě teď se mi stává, že jdu po městě a někdo řekne: Jé, Honzo, můžu se s vámi vyfotit? Já jsem vám fandil nebo fandila. Tak to je milé. Do očí vám nikdo neřekne: Ty jsi pěkný blbec, proč jsi tam měl tuhle a proč jsi nevyhodil tamtu. To si stejně nikdo nedovolí,“ uzavřel pobaveně.
Jan Solfronk tak zůstává mužem, kterého televizní role výrazně zviditelnila, ale zároveň mu přinesla nálepku, očekávání i kritiku, se kterou se bude zřejmě potýkat ještě dlouho. Zatímco veřejnost řeší jeho minulá rozhodnutí a milostný život, on sám se soustředí na práci, nový projekt a uzdravení po vztahovém zklamání.
Jak to vidíte vy? Napište nám svůj názor do komentářů. Je Jan Solfronk stále jen „ten Bachelor“, nebo už lidé dávno měli začít vnímat i všechno, co dokázal mimo televizní obrazovku?
