Petr Kolář znovu otevřel citlivou otázku, kdo má ve skutečnosti vliv na rozhodování Pražského hradu. Prezident Petr Pavel dlouhodobě zdůrazňuje, že bývalý diplomat není jeho oficiálním poradcem, nepracuje pro Kancelář prezidenta republiky a nemá s Hradem uzavřenou žádnou smlouvu. Kolář však nyní sám popsal svou účast na zákulisní komunikaci kolem možného jmenování europoslance Filipa Turka ministrem životního prostředí.
Petr Pavel se k postavení svého blízkého spolupracovníka vyjadřoval už několikrát. Odmítá, že by Kolář působil na Hradě jako poradce v institucionálním nebo pracovním smyslu. Mluví o něm jako o člověku, s nímž se občas radí podobně jako s dalšími zkušenými osobnostmi, a v minulosti ho označil také za „přítele po boku“.
Toto vysvětlení ale dlouhodobě nestačí části opozice ani veřejnosti. Kritici upozorňují, že Kolářova blízkost k hlavě státu a jeho přítomnost u významných politických témat působí mnohem zásadněji než běžné soukromé konzultace mezi dvěma přáteli. Podle nich má bývalý diplomat na prezidenta daleko větší vliv, než je Hrad ochoten veřejně připustit.
Další vlnu pochybností nyní rozpoutal sám Petr Kolář. V rozhovoru pro Reflex přiznal, že s Petrem Macinkou komunikoval o situaci kolem Filipa Turka a jeho případného jmenování do čela ministerstva životního prostředí. Nezůstal přitom jen u pasivního předávání informací.
Kolář hodnotil Macinkovo chování, komentoval celý spor a podle vlastních slov se snažil napjatou situaci uklidnit. Zároveň s Macinkou probíral, jak by se mělo v kauze dále postupovat. Jeho vlastní popis tak ukazuje, že se pohyboval přímo uvnitř politického jednání, které se bezprostředně týkalo prezidentova rozhodování.
Právě to znovu vyvolává otázku, jaká je Kolářova skutečná role. Formálně není zaměstnancem Hradu, nemá oficiální funkci a podle prezidenta nenese ani statut standardního poradce. Prakticky však komunikuje s významnými politickými představiteli o citlivých personálních otázkách a pokouší se ovlivňovat průběh sporů, které mají dopad na hlavu státu.
Kritici dlouhodobého hájení prezidentova „přítele po boku“ proto upozorňují na stále výraznější rozpor mezi oficiálními slovy Hradu a skutečným fungováním prezidentského okolí. Pokud je Kolář skutečně pouze soukromou osobou bez jakékoli veřejné role, není jasné, proč právě on řeší s představiteli politických stran záležitosti, které se týkají prezidentových ústavních pravomocí.
Stejné pochybnosti vyvolává i jeho veřejné komentování dalších politických událostí. Kolář se vyjadřoval například k dění kolem summitu NATO v Ankaře a k postupu premiéra Andreje Babiše. Vystupuje tak nejen jako člověk, který prezidentovi v soukromí poskytne svůj názor, ale také jako viditelný obhájce a interpret hradní politiky.
Nikdo nezpochybňuje, že prezident má právo diskutovat o domácí i zahraniční politice s kýmkoli, komu důvěřuje. Samotná neformální konzultace ještě automaticky neznamená výkon veřejné funkce. Kolářova vlastní slova však naznačují, že jeho zapojení může být mnohem hlubší než občasná přátelská rada.
Vstupuje totiž do záležitostí, které běžně řeší zvolení političtí představitelé a oficiální členové prezidentského týmu. Komunikuje, hodnotí, uklidňuje konflikty a navrhuje další postup, přestože za svá jednání nenese formální odpovědnost a veřejnost přesně neví, jaké má pravomoci.
Debata o Petru Kolářovi tak znovu připomíná problém, jenž provází prezidentství Petra Pavla prakticky od začátku jeho mandátu. Hrad tvrdí, že Kolář žádnou oficiální moc nemá, zatímco jeho veřejná vystoupení a popis zákulisních jednání vytvářejí úplně jiný obraz.
Stále proto není jasné, kde končí role soukromého přítele a začíná postavení faktického poradce, který má přístup k prezidentovi i klíčovým politickým jednáním. Pokud Petr Kolář skutečně jen občas radí, proč se znovu objevuje přímo uprostřed kauz, které by měli řešit lidé s jasnou funkcí a odpovědností?
Je podle vás v pořádku, aby člověk bez funkce a mandátu vstupoval do tak citlivých politických jednání, nebo už Hrad jen odmítá přiznat jeho skutečnou moc?
Napište, jak Kolářovu roli vnímáte. Tohle téma českou politiku jen tak neopustí.
