Simona Krainová se bála nového začátku v Dubaji: Jedna věta synů u oběda ji s Karlem úplně odzbrojila

Simona Krainová a Karel Vágner mají za sebou jeden z největších rodinných kroků poslední doby. Kvůli vzdělání svých synů Maxe a Bruna přesunuli rodinný život do Dubaje a společně s nimi se stěhovaly dokonce i jejich dvě čivavy. Přestože šlo o rozhodnutí, které v sobě neslo spoustu nejistoty, první zkušenost s novou školou jim přinesla obrovskou úlevu.

Nová kapitola začala pro chlapce už 31. srpna, kdy je čekal první školní den. Simona otevřeně přiznala, že před tímto okamžikem měli s manželem obavy. Nevěděli přesně, jak synové nové prostředí přijmou, jak se vyrovnají s odlišným systémem ani jak rychle si zvyknou na život v jiné zemi.

Rodina proto nic neponechala náhodě. Do školy dorazili s výrazným předstihem, dokonce přibližně o hodinu dříve. Pro rodiče to ale nebyla jen otázka toho, aby Max a Bruno včas našli správnou třídu. Simona především sledovala, jaké prostředí její děti skutečně čeká.

Velmi silný dojem na ni udělalo setkání studentů z různých zemí. Všímala si, že se děti mezi sebou okamžitě seznamují, podávají si ruce, navzájem si pomáhají a nové spolužáky přijímají bez zbytečných bariér.

„Nejde o Dubaj, krásnou budovu ani security. Jde o ten jiný svět, který se jim právě otevřel,“ popsala Simona své první dojmy.

Podle ní není důležitá pouze samotná výuka. Škola má velký důraz klást také na schopnost samostatného uvažování, vystupování před ostatními, spolupráci a respekt vůči l

idem pocházejícím z jiných kultur. Děti se zároveň mají učit odpovědnosti a získávat větší sebevědomí.

Simona přitom nechtěla tvrdit, že nový systém je automaticky lepší než ten, který její synové znali dříve. Jde podle ní především o odlišnou zkušenost, kterou jim s Karlem chtěli umožnit.

„Neříkám, že je něco lepší nebo horší. Je to prostě jiné. A přesně tuhle zkušenost jsme jim chtěli dopřát,“ vysvětlila modelka.


Ani po úspěšném prvním dni si rodiče nedělají iluze, že všechno bude bez problémů. Maxe a Bruna čeká nový jazyk, nové prostředí, jiný způsob výuky a mnoho situací, se kterými se dosud nesetkali.

„Víme, že to nebude žádná havaj. Nový jazyk, systém, prostředí… Ještě netušíme, co nás čeká,“ přiznala Simona.

Právě proto pro ni bylo mimořádně důležité, jak synové reagovali po prvních třech hodinách. Když je rodiče vyzvedli, oba chlapci podle ní působili nadšeně a jejich výraz naznačoval, že úvodní zkušenost dopadla lépe, než si rodina vůbec troufala doufat.

Nejsilnější chvíle ale přišla až později během společného oběda. Max a Bruno tehdy rodičům řekli větu, která Simonu a Karla dokonale odzbrojila.

„Mami, tati, vy jste báječní rodiče,“ zaznělo od synů.

Pro oba manžele měl tento jednoduchý výrok obrovskou hodnotu. Simona dala jasně najevo, že právě podobná reakce dětí pro ně znamená víc než jakékoli školní výsledky.

„Tohle je pro nás víc než všechny jedničky světa,“ přiznala.

První den byl přitom jen úvodem. Skutečný školní režim měl začít následující den a rodinu čekalo teprve opravdové zvykání na každodenní život v Dubaji. Simona si z toho ale dokázala udělat i legraci a poznamenala, že pokud se jim podaří znovu dorazit včas, v plném počtu a bez kávy rozlité na jejím kostýmu, zvládnou už snad všechno.

Pozitivní začátek potěšil také lidi, kteří rodinnou změnu sledují. V reakcích se objevovala podpora nového životního kroku a přání, aby se Maxovi a Brunovi v novém prostředí dařilo.

Jedna z žen přiznala, že ji Simonino vyprávění dokonce dojalo. Rodině popřála hlavně zdraví, synům úspěchy ve škole a spoustu nových přátel.

Podle dalších reakcí může studium na mezinárodní škole chlapcům přinést mnohem víc než jen znalosti z učebnic. Setkávání s různými kulturami, používání cizích jazyků a větší důraz na samostatnost jim mohou otevřít úplně nový pohled na svět.

První velká zkouška tak pro rodinu dopadla nejlépe, jak mohla. Nervozitu vystřídala radost a jedna krátká věta od synů rodičům potvrdila, že jejich odvážné rozhodnutí zatím dává smysl. Je podle vás správné kvůli lepším možnostem dětí kompletně převrátit rodině život a odstěhovat se do jiné země, nebo už je to příliš velká oběť?

Jak to vidíte vy? Napište nám svůj názor do komentářů.