Patrik Nacher je přesvědčený sparťan, který svou věrnost letenskému klubu rozhodně neskrývá. Má permanentku, chodí na domácí zápasy, občas vyráží i na výjezdy a dokonce jeho pracovní notebook zdobí nálepky spojené se sparťanským kotlem. Doma však musí čelit situaci, kterou by si jako fanoušek Sparty nejspíš nikdy dobrovolně nevybral.
Jeho syn Nikolas totiž naprosto propadl Slavii. Pod jednou střechou tak žijí příznivci dvou největších českých fotbalových rivalů a jejich rozdílná klubová oddanost je vidět prakticky na první pohled.
Nacher nechal před nedávnem upravit dva sousedící pokoje. Jeden se proměnil ve sparťanské útočiště, druhý ovládly červenobílé barvy. Každý z nich ukrývá dresy, šály, fotografie a další předměty spojené s milovaným klubem.
Samotná chodba mezi oběma místnostmi ještě působí překvapivě neutrálně. Rivalitu Sparty a Slavie tam připomíná především zarámovaný historický snímek z derby, který poslanec dostal jako dárek k padesátým narozeninám.
Za darem stál jeho kamarád, který fandí Slavii a očividně si neodpustil drobnou provokaci. Vybral totiž fotografii z utkání, v němž Sparta utrpěla jednu z nejvyšších derby porážek ve své historii, podle Nachera zřejmě výsledkem 1:8.
Na snímku jsou zachyceni dva tehdejší kapitáni, Josef Bican a Jaroslav Burgr. Přestože fotografie připomíná pro sparťana bolestivý výsledek, Nacher uznává, že jde o krásný historický záběr.
Navíc má doma téměř symbolické umístění. Fotografie visí přesně mezi dvěma pokoji a rozděluje prostor tak, že nalevo se nachází slávistické království jeho syna, zatímco napravo začíná Nacherův sparťanský svět.
Oba pokoje připomínají malé soukromé fotbalové muzeum. Otec i syn si postupně vytvořili rozsáhlé sbírky originálních dresů, klubových šál a dalších fanouškovských předmětů.
Některé dresy nesou také podpisy známých hráčů. V Nikolasově sbírce nechybí například podepsaný dres Tomáše Chorého. Zásuvky obou fanoušků jsou naplněné šálami a dalšími památkami ze zápasů.
Jejich fotbalový svět se ale neomezuje pouze na pražská „S“. Ve sbírkách se objevují také dresy významných zahraničních klubů, například Realu Madrid nebo Paris Saint-Germain.
Právě u pařížského celku dokázali Nacher se synem domácí rivalitu na chvíli odložit. PSG totiž podporují oba a společně se dokonce vydali na finále Ligy mistrů do mnichovské Allianz Areny.
Na vlastní oči tam sledovali jednoznačný zápas, v němž Paris Saint-Germain porazil milánský Inter 5:0. Zatímco u evropského fotbalu tedy stojí na stejné straně, během české ligy se rodinná jednota rychle vytrácí.
Výhodou je podle Nachera alespoň rozpis domácích utkání. Sparta a Slavia nehrají ve stejném ligovém kole doma v Praze, takže se jejich návštěvy stadionů pravidelně střídají.
Když hraje Sparta na Letné, může s Nacherem vyrazit syn nebo jeho dcera. Když má domácí utkání Slavia a Nikolas chce být v Edenu, doprovází ho naopak otec.
Nacher přiznává, že při návštěvách slávistického stadionu volí VIP prostory. Vzhledem ke své známé tváři a otevřeně sparťanskému postoji by podle něj nebylo rozumné pohybovat se v jiné části stadionu.
Zároveň oceňuje, že si na jeho přítomnost slávističtí fanoušci postupně zvykli. Podle jeho slov ho v Edenu tolerují a chovají se k němu mile, čehož si váží.
Samotného Nachera přivedl ke sportu a ke Spartě jeho strýc. Otec se totiž o sport příliš nezajímal. Letenskému klubu tak poslanec věrně fandí už přibližně čtyřicet let.
O to větším překvapením pro něj bylo, když jeho syn zamířil přesně opačným směrem. Nacher dodnes nemá úplně jasno v tom, proč si Nikolas vybral právě Slavii.
Domnívá se, že důležitou roli sehrál synův spolužák. Právě ten ho měl k červenobílému klubu přivést a postupně z něj udělat zapáleného slávistu.
Nacher neskrývá, že by byl raději, kdyby syn sdílel jeho nadšení pro Spartu, chodil s ním pravidelně na Letnou a společně s ním prožíval její vítězství i porážky. S jeho volbou se však smířil a místo zákazu nebo nátlaku ho na zápasy Slavie dokonce doprovází.
Jejich domácnost tak ukazuje, že i největší fotbalová rivalita může fungovat bez skutečné nenávisti. Přestože každý hájí jiné barvy, společná vášeň pro fotbal nakonec otce a syna spíše spojuje.
Ve velké reportáži Nacher ukázal, co všechno se skrývá v obou pokojích, jak rozsáhlé jsou jejich sbírky a zda jeho oddanost Spartě zašla až k tetování. Promluvil také o stadionové atmosféře a o svém pohledu na používání pyrotechniky během zápasů.
Je Patrik Nacher tolerantní otec, který respektuje synovu volbu, nebo by správný sparťan nikdy neměl dobrovolně doprovázet vlastního potomka do slávistického Edenu?
Jak to vidíte vy? Napište svůj názor do komentářů.
