Dnes patří Tereza Kostková k nejznámějším českým herečkám a diváci ji zároveň vnímají jako jednu z nejoblíbenějších moderátorek. Její cesta k úspěchu ale rozhodně nebyla lemována pohodlím a finanční jistotou. V začátcích kariéry měla tak málo peněz, že po zaplacení základních výdajů často přežívala pouze na vařené rýži a rozpustné kávě.
Ani tvrdá práce jí tehdy nezaručovala, že zvládne uhradit všechny účty. Padesátiletá herečka nyní otevřeně zavzpomínala na období, kdy si musela půjčovat peníze, brát náročné brigády a pečlivě počítat každou korunu. Z toho mála, co vydělala, navíc postupně splácela své dluhy.
Po prvním divadelním angažmá v Chebu se dcera herce Petra Kostky, kterému je dnes 88 let, a herečky Carmen Mayerové, které je 81 let, rozhodla vrátit do rodné Prahy. Psal se rok 1999 a život v hlavním městě byl už tehdy výrazně dražší než v západních Čechách.
Tereza získala angažmá v Divadle Pod Palmovkou, jenže její výplata sotva pokryla náklady na malou garsonku, do níž se nastěhovala. Po uhrazení nájemného, poplatků a telefonu jí téměř nic nezůstávalo. Každý měsíc se proto dělil na dvě naprosto odlišné poloviny.
„Byla jsem na tom tak, že jsem poplatila nájem a poplatky, měla jsem i na mobil. No ale pak to vypadalo tak, že v první půlce měsíce jsem mohla s kamarádkou na kafe do kavárny a těch druhých čtrnáct dní jsem byla na vařené rýži a zalité rozpustné kávě doma,“ popsala ve své knize Řekla bych.
Neustálý strach, zda jí peníze vydrží do další výplaty, ji silně stresoval. Proto se rozhodla, že samotné divadelní angažmá nestačí, a začala si přivydělávat v restauraci U Bubeníčků v centru Prahy. Pracovala jako brigádnice na zahrádce, obsluhovala hosty a také kasírovala.
Výhodou alespoň bylo, že mohla dostávat spropitné. I v této situaci jí nenápadně pomáhal otec. Petr Kostka občas přišel do restaurace, objednal si řízek a své dceři nechal jako dýško stokorunu. Pro začínající herečku tehdy znamenala i taková částka citelnou pomoc.
„Dělala jsem na zahrádce a kasírovala jsem. Měla jsem tedy šanci vydělat si na dýškách. A táta mi zase pomáhal třeba tím, že přišel do restaurace, objednal si řízek a nechal mi jako dýško stovku,“ zavzpomínala Kostková.
Přivýdělek však nebyl zadarmo. V restauraci pracovala v režimu dlouhého a krátkého týdne, zároveň dál zkoušela a hrála v divadle. Jedna směna v hospodě přitom mohla trvat až sedmnáct hodin. Fyzicky náročné zaměstnání tak musela kombinovat s večerními představeními a hereckými povinnostmi.
„Dělala jsem tam na dlouhý a krátký týden a do toho hrála v divadle,“ přiblížila tempo, které v té době podstupovala. Díky vyčerpávajícím směnám a dýškům se jí nakonec podařilo našetřit dost peněz na to, aby se mohla přestěhovat do většího bytu.
S lepším bydlením ale přišly také vyšší výdaje. Kostková přiznala, že ani tehdy neměla vždy dostatek peněz na zaplacení nájmu. V těžkých chvílích se proto musela obracet na svého otce, který jí několikrát půjčil částku potřebnou k doplacení bydlení.
„Táta mi několikrát půjčil na doplacení nájmu,“ řekla bez příkras. Nešlo přitom o jedinou půjčku od rodičů. Tereza si v té době chtěla splnit velký osobní sen a pořídit si do obývacího pokoje klavírní křídlo. Ani na něj ale neměla dost peněz, a tak jí opět pomohla rodina.
Herečka zdůraznila, že vypůjčené částky poctivě vracela do poslední koruny. Petr Kostka jí však občas část dluhu symbolicky odpustil jako vánoční dárek. „Táta byl roztomilý. Povídal: Teri, jako dárek k Vánocům ti škrtám pár tisíc. A škrtnul to na svém papíře,“ popsala s vděčností.
Práci servírky nakonec nemohla vykonávat dlouhodobě. Kvůli zdravotním problémům se štítnou žlázou musela náročné směny opustit. Z divadelního prostředí však neodešla a začala pracovat jako tajemnice v divadle, čímž si dál zajišťovala příjem a zároveň zůstala blízko své profesi.
Zásadní zlom přišel až se seriálem Pojišťovna štěstí. Právě tato role odstartovala období, během něhož se Tereza Kostková dostala do širokého povědomí publika a její herecká kariéra se začala vyvíjet úplně jiným směrem.
Než však přišla popularita, pravidelné pracovní nabídky a finanční klid, musela projít roky nejistoty, vyčerpání a odříkání. Dnes se na těžké začátky nedívá jen jako na období plné strachu. Vnímá je také jako důležitou zkušenost, která ji naučila pracovat, vážit si peněz a nepovažovat současný úspěch za samozřejmost.
