Tereza Maxová patří k ženám, které zažily modeling v době, kdy se módní svět ještě netočil kolem filtrů, algoritmů a neustálého honu za bezchybným obrázkem. Česká topmodelka se vrátila vzpomínkami do devadesátých let a bez zbytečného cukrování popsala, proč má pocit, že se z branže postupně vytratilo něco zásadního.
Za svou kariéru stála po boku jmen, která se zapsala do světové módy velkými písmeny. Oblékala modely návrhářů jako Yves Saint-Laurent, Ralph Lauren nebo Gianni Versace. A právě při vzpomínce na tuhle éru je z jejích slov cítit nejen hrdost, ale i lehký smutek z toho, kam se celé odvětví posunulo.
Podle Maxové se modeling změnil tak výrazně, že už jde skoro o jiné povolání. Nejde jen o nové technologie. Do hry vstoupila digitální fotografie, otevřené hranice, mnohem větší konkurence i sociální sítě, které dnes určují tempo i podobu celé branže.
„To je úplně jiné povolání. Digitální fotografií, otevřením hranic – kdy tu začala být obrovská konkurence – sociálními sítěmi, tím vším se svět módy hrozně změnil. Já si myslím, že v něčem je to lepší, v něčem horší, ale jsem ráda, že jsem si zažila ty devadesátky,“ popsala Maxová.
Devadesátky pro ni nebyly jen obdobím slávy a velkých přehlídek. Byla to doba, kdy se cestovalo, pracovalo s lidmi tváří v tvář a modelky se ocitaly přímo uprostřed kreativního procesu. Nešlo jen přijít, postavit se před objektiv a odejít. Všechno mělo jiný rytmus, víc trpělivosti a hlavně víc živého kontaktu.
Maxová si dodnes silně pamatuje momenty, které by dnes působily téměř jako scény z jiného světa. Viděla návrháře při práci zblízka, v situacích, kdy se móda netvořila přes obrazovku, ale přímo na těle modelky.
„Při práci jsem viděla Yves Saint-Laurenta, který to všechno na nás všechno ještě měřil a přišíval, a Karla Lagerfelda, který to i sám fotil. Přehlídky Gianniho Versace byly nezapomenutelné. Že tohle člověk mohl zažít, že jsme cestovali, že ty fotky byly přirozené a zachycovaly ten okamžik.“
Právě přirozenost je slovo, ke kterému se v jejím vyprávění všechno vrací. Fotografie tehdy nemusely být dokonale vyhlazené. Neměly zakrývat každou stopu reality. Naopak. Často v nich zůstávalo světlo, náhoda, čekání, únava, energie místa i lidé, kteří u toho byli.
Dnešní svět módy je podle ní rychlejší a technicky pohodlnější, ale zároveň z něj mizí část kouzla. Dřív se čekalo na správné světlo, nebyly filtry ani retuše v takové míře a výsledek působil živěji. Možná právě proto v sobě staré fotografie nesou silnější vzpomínky.
„Nebyly tam retuše, nebyly tam filtry, muselo se dlouho čekat na dobré světlo, člověk musel být trpělivější. Ale zase ty vztahy nebo přátelství, která člověk z té doby má, jsou trvalejší. A vlastně i ty fotografie,“ řekla Maxová.
Sociální sítě a umělá inteligence podle ní změnily nejen práci modelek, ale i samotné vnímání krásy. Všechno má být uhlazené, rychlé, perfektní a často podobné jedno druhému. Jenže Maxová vidí sílu právě tam, kde se dnešní dokonalost často snaží všechno vymazat.
Když se ohlíží zpátky nebo vybírá snímky do knihy, nejvíc ji prý zasahují ty, které nejsou bez chyby. Právě v nich je podle ní atmosféra, konkrétní okamžik a paměť místa.
„Já když se dneska podívám zpátky, nebo i když jsme vybírali fotky do knížky, tak takové ty fotky, které nejsou úplně perfektní, byly vlastně nejlepší. Člověku se vybavil ten moment, cesta do Afriky nebo do Asie a vybavili se mu lidé, se kterými to fotil,“ vysvětlila.
Podle Maxové se tím tlakem na jednotnou dokonalost z modelingu vytrácí část radosti. Neříká tím, že by dnešní modelky měly všechno jednodušší. Naopak. Jejich práce se rozrostla do dalších oblastí, které dřív nebyly samozřejmostí.
Dnes už nestačí jen odpracovat focení. Modelka často musí sama vymýšlet obsah, vytvořit materiál, upravit ho a dostat na sociální sítě. Klient zadá úkol a velká část práce padá přímo na ni.
„Dneska vlastně klient jenom zadá, a vy si to musíte nafotit, nastříhat, vymyslet, umístit na sociální sítě,“ popsala současnou realitu.
Rozdíl mezi minulostí a dneškem tak podle ní neleží jen v technice, ale i v samotném prožitku. V devadesátých letech byla obklopená kreativními lidmi, s nimiž se tvořilo společně. Právě tahle živá výměna nápadů ji na práci bavila nejvíc.
„Zatímco tenkrát jsme byli v kontaktu s lidmi, kreativními lidmi. Právě ta kreativa je to, co nás nejvíc bavilo. I s Evou Herzigovou když probíráme ty naše devadesátky, shodujeme se, že tam vznikla spousta přátelství a ta kreativa, to cestování, že na tom bylo to nejúžasnější,“ dodala.
Z jejích slov není cítit laciné odsouzení nové generace. Spíš jasná zpráva od ženy, která zažila módní svět v jeho syrovější, osobnější a možná i svobodnější podobě. Dnešní modeling může být modernější, rychlejší a otevřenější, ale podle Maxové zaplatil vysokou cenu. Za dokonalost na obrazovce se totiž někdy ztrácí skutečný okamžik.
A právě to je největší rozdíl, který Tereza Maxová vidí. Dřív se v módě čekalo, cestovalo, tvořilo a chybovalo. Dnes se často hlavně ladí, stříhá, filtruje a posílá do světa. Pro někoho pokrok. Pro ni ale i ztráta něčeho, co se už nedá snadno vrátit.
