Prezident Petr Pavel opakuje, že Petr Kolář není jeho poradcem a s Pražským hradem ho nepojí žádná smlouva. Přesto právě přes Kolářův telefon mluvil ministr zahraničí s prezidentem, právě jemu přicházely politicky výbušné zprávy Petra Macinky a právě Kolář veřejně vykládá, co hlava státu zamýšlí, odmítá nebo pravděpodobně udělá. Pochybnosti už proto nevyvolává samotná existence jeho vlivu, ale jeho skutečný rozsah a otázka, kdo za něj nese odpovědnost.
Napětí mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou Andreje Babiše, které nakonec přerostlo až ve spory o české zastoupení na summitu NATO v Ankaře, začalo jedním konkrétním střetem. Jeho jméno je Filip Turek.
Pavel odmítl Turka jmenovat členem vlády. Petr Macinka se však svého kandidáta nevzdal a původně personální spor se postupně proměnil v otevřenou válku mezi Pražským hradem a Strakovou akademií. Začalo se mluvit o kompetenční žalobě, ústavních zvyklostech, zahraničních delegacích i o tom, kdo má právo zastupovat Českou republiku na nejvyšší úrovni.
V lednových zprávách, které Macinka poslal prostřednictvím Petra Koláře, zaznělo, že prezident může získat klid, pokud bude Turek jmenován ministrem životního prostředí. V opačném případě měl Macinka podle zveřejněného znění hrozit „spálením mostů“ způsobem, jenž se jednou dostane do učebnic politologie. Prezident komunikaci označil za pokus o vydírání, policejní prověřování však bylo později pravomocně odloženo.
Šéfredaktor MF DNES Jaroslav Plesl předložil v pořadu CNN Prima NEWS odlišný pohled na začátek celého konfliktu. Podle něj spor rozpoutal prezident ve chvíli, kdy začal hodnotit morální způsobilost Filipa Turka. Plesl připomněl Pavlovu minulost vojáka socialistické armády a tvrdil, že bez přítomnosti Petra Koláře působí prezident jako vstřícný a přátelský člověk.
Jakmile se však podle Plesla dostane pod vliv muže, který formálně není jeho hlavním poradcem, konflikt se začne vyostřovat. Je to tvrdé a jednostranné hodnocení. Přesto přesně zapadá do otázky, která se kolem Hradu vrací už několik let: rozhoduje skutečně jen zvolený prezident, nebo se vedle něj pohybuje ještě někdo s mimořádným neformálním vlivem?
Poradce, který podle prezidenta poradcem není
Petr Pavel se nyní pokusil Kolářovo postavení objasnit v rozhovoru pro MF DNES a iDNES.cz. Prohlásil, že Petr Kolář je nezávislá osoba, nemá statut poradce a s Hradem ho nespojuje žádná smlouva. Současně ho popsal jako zkušeného diplomata, jehož názory považuje za užitečné. Konečná rozhodnutí však podle Pavla vždy činí prezident sám.
Jenže veřejně dostupné informace Pražského hradu tento jednoznačný výklad poněkud komplikují.
Kolářovo jméno se objevuje na webu Pražského hradu na stránce věnované poradcům prezidenta republiky. Je členem panelu zahraničněpolitických konzultantů. Kancelář prezidenta republiky navíc v odpovědi podle zákona o svobodném přístupu k informacím uvedla, že členové tohoto panelu zastávají čestnou funkci poradců prezidenta, a to bez smlouvy a bez finanční odměny.
V dalším dokumentu Hrad Petra Koláře výslovně označil za zahraničněpolitického konzultanta prezidenta. Současně potvrdil, že Pavlovi poskytuje konzultace od začátku jeho prezidentského mandátu.
Rozdíl je tak především ve zvolených slovech. Kolář není placeným ani smluvním poradcem, ale externím konzultantem, který prezidentovi radí. Nemá pracovní poměr, nepobírá od Hradu odměnu a není zaměstnancem prezidentské kanceláře.
Zároveň však působí v oficiálním prezidentském panelu, probírá s prezidentem zahraniční politiku a podle vlastního vyjádření se s hlavou státu setkává častěji než ostatní členové skupiny.
Formálně tedy poradcem být nemá. Jeho jméno je však uvedeno mezi poradci, Hrad ho nazývá konzultantem a Kolář sám veřejnosti opakovaně popisuje prezidentovy postoje, úvahy i možné budoucí kroky.
Takové postavení by mohl Petru Kolářovi závidět i sir Humphrey Appleby z britského seriálu Jistě, pane ministře.
Ministr nemá číslo na prezidenta, volá proto Kolářovi
Nejviditelněji se Kolářův neformální vliv projevil během sporu o Filipa Turka.
Prezident popsal, že při jednání o Macinkově návrhu přesunout Turka na ministerstvo životního prostředí seděl Petr Kolář přímo v jeho kanceláři. Macinka přitom nevolal prezidentovi, ale právě Kolářovi. Ten měl ministrovi navrhnout, aby svůj postoj sdělil Pavlovi osobně, a telefon prezidentovi jednoduše podal.
Sám Kolář už dříve potvrdil, že rozhovor ministra zahraničí s hlavou státu skutečně proběhl z jeho mobilního telefonu. Macinka měl tvrdit, že prezidentovo číslo nemá. Kolář mu proto zavolal a zařízení předal Pavlovi.
Později přicházely politicky citlivé Macinkovy zprávy opět Kolářovi. Ten je následně předal prezidentovi.
Tento zdánlivě drobný detail ukazuje nezvyklou situaci. U zásadního jednání o obsazení ministerského křesla sedí vedle hlavy státu člověk, který není zaměstnancem Hradu, nemá smlouvu a nenese žádnou formální politickou odpovědnost. Přesto se v dané chvíli stává přímým prostředníkem mezi prezidentem a ministrem zahraničí.
Nešlo navíc pouze o technické předání telefonu. Kolář později případ veřejně komentoval, hodnotil osobnost Filipa Turka, kritizoval postup vlády a odhadoval další prezidentovy kroky.
V červnovém rozhovoru například nazval Turka „zamrzlým puberťákem“. Současně prohlásil, že jestliže vláda prezidenta nevyšle na summit NATO, nezůstane Pavlovi jiná možnost než podat kompetenční žalobu.
To už nepřipomíná občasnou odbornou konzultaci člověka, který jednou za čas dorazí na zasedání poradního panelu. Mnohem více to připomíná aktivní účastníka politického střetu, který stojí přímo v jeho centru.
Kolář pronáší ostrá slova, účet platí Hrad
Petr Kolář se navíc ve veřejném prostoru nevyjadřuje pouze jako zdrženlivý odborník na diplomacii. V rozhovoru s novinářem Filipem Titlbachem z Deníku N přirovnal komunikaci Babišovy vlády k chování „malých fakanů“. Spor o Turka vysvětloval jako odvetu za to, že prezident nechtěl do vlády pustit „jednoho nácka“.
Kolář také prohlásil, že Petr Pavel bude podle něj s pravděpodobností 99,9 procenta znovu kandidovat na prezidenta. Jako důvod uvedl, že Pavel podle něj sleduje „únos státu“.
Taková vyjádření už zdaleka nejsou jen odborným komentářem k zahraniční politice. Jde o jednoznačná a velmi ostrá politická stanoviska.
Když se Titlbach Koláře zeptal, zda podobnými výroky prezidentovi nekomplikuje snahu obnovit vztahy s Motoristy a vládou, Kolář se mohl opřít o výhodu svého nejasně vymezeného postavení. Je nezávislý, není politikem, nepracuje pro Hrad a podle prezidentových slov vlastně ani není jeho poradcem.
Může proto vyslovovat věty, které by oficiální představitel prezidentské kanceláře formuloval mnohem opatrněji. Může napadat vládu, hodnotit ministry, předpovídat další prezidentskou kandidaturu a naznačovat, co se odehrává za zavřenými dveřmi.
Dopady těchto slov ale nenese pouze on. Veřejnost i média ho vnímají jako blízkého prezidentova spolupracovníka, a politická cena jeho výroků tak často dopadá především na Petra Pavla.
Právě tady leží nejcitlivější část celého problému.
Moc bez jasně pojmenované funkce. Vliv bez přímé odpovědnosti. Bezprostřední přístup k prezidentovi bez smlouvy. Politická prohlášení bez mandátu získaného od voličů.
Jakou roli v tom hraje Světlana Witowská?
Petr Kolář tvoří pár se známou novinářkou a moderátorkou Světlanou Witowskou. I proto jsou oba někdy částí veřejnosti nebo politické scény líčeni jako mimořádně vlivná dvojice českého veřejného života. Pro tvrzení, že společně zákulisně řídí politiku nebo „tahají za nitky“, však neexistují doložené důkazy a nelze je vydávat za ověřený fakt.
Je ale pravda, že Kolář s Witowskou patří k pravidelným hostům významných společenských a politických událostí. Výrazně viditelní byli například na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde se objevovali na nejvýznamnějších večírcích včetně akcí UniCredit, BigBoard a dalších setkání propojujících byznys, politiku, média a společenský vliv.
Petr Kolář se zkrátka často pohybuje tam, kde se budují kontakty, vznikají vztahy a formují zákulisní vazby.
Světlana Witowská se mezitím sama stala terčem nepravdivého tvrzení. Macinkův poradce Pavel Šik zveřejnil podvrženou fotografii, která ji měla zachycovat na údajném setkání s ústavním soudcem. Za její šíření se později omluvil.
Pochybnosti o Kolářově blízkosti k prezidentovi však nevycházejí pouze z dohadů nebo zákulisních teorií. Vznikají zejména z událostí, které veřejně popsali sami Petr Pavel a Petr Kolář.
Znají se dlouhé roky. Ještě před Pavlovou kandidaturou na prezidenta společně pořádali veřejné debaty. Kolář bývá s prezidentem v kanceláři během důležitých telefonátů, komunikuje s ministry, přijímá citlivé politické zprávy a následně vystupuje v médiích jako jeden z nejhlasitějších obhájců prezidentova postupu.
Nikdo zvenčí nemůže s jistotou prohlásit, že Petr Kolář prezidenta ovládá. Petr Pavel takovou představu jednoznačně odmítá a zdůrazňuje, že každé rozhodnutí dělá sám a sám za něj také nese odpovědnost.
Čím více však prezident trvá na tom, že Kolář není jeho poradcem, tím výrazněji události kolem Filipa Turka a komunikace s Petrem Macinkou ukazují, jak mimořádné postavení bývalý diplomat skutečně má.
Možná nemá vlastní funkci, kancelář ani pracovní smlouvu. Má však prezidentovu důvěru, přístup do jeho bezprostředního okolí, možnost mluvit s ministry a telefon, přes který se řeší obsazení vlády České republiky.
Viceprezidentem samozřejmě není.
Navenek ale někdy působí jako člověk, jehož slovo může mít téměř stejnou váhu jako stanovisko samotného Hradu — a není právě taková moc bez mandátu pro demokracii nebezpečnější než otevřeně přiznaná politická funkce?
Co si o jeho postavení myslíte vy? Napište nám svůj názor do komentářů.
